Arden Daenys
Nick:
Lucy
Jméno:
Arden Daenys
Pohlaví:
muž
Věk:
23 let
Linie: Kousnutí
Rodina:
Matka - Lyrei Daenys (mrtvá, při porodu mladší sestry)
Otec - Marellien Daenys (mrtvý, zabit vlkodlakem)
Sestra - Ysera Daenys (živá, velitelka legie)
Práce:
Lovec a informátor. Nesnaží se uživit ani ničím jiným. Je vlk samotář, nevyžaduje společnost, je zvyklí pracovat vždy na vlastní pěst a stejně tak si i poradit. Snaží se shánět případné kontakty které by byly k užitku, stejně jako s informacemi se kterými by mohl obchodovat.
Povaha:
Introvertní typ, velice flegmatický. Nemá rád společnost, když už v ní je snaží se chovat přirozeně, pokud ho snad vyloženě někdo neosloví, nemá potřebu s daným jedincem komunikovat. Je hodně chytrý, hlavně vypočítavý. Vyhledává společnost která by mohla být v budoucnu k užitku ale spíše jí využívá. Snaží se přemýšlet vždy o krok dopředu. Je na svůj věk poměrně moudrý, nejedná zbrkle a vždy si věci snaží promyslet dříve než zareaguje. Naučil se sebekontroly, rozhodí ho opravdu málo věcí. Pokud se dostane do nebezpečí, je však naprosto jisté že se nebude bát někoho připravit o život. Má dvě stránky. Tu lidskou o kterou pečuje a tu stránku vlkodlaka, netvora který nemá slitování a není jí dobré poznat. Jako člověk se chová jako gentleman, snaží se být ve společnosti milý, avšak stále distancovaný. Naprosto nevědomky ze sebe však vypouští jistý chlad, respekt který se snaží probudit v tvrdohlavých jedincích je až příliš okatý. Je zvyklí být nad věcí,dal by se považovat i za mírně arogantního, avšak stále uvědomělého muže. Sám sebe nemá rád, vlastně je dosti zahořklý, jediné co ho nutí vážit si sám sebe je právě jeho lidská stránka o kterou tolik pečuje a nechce si sám přiznat že už to je pouze přetvářka která mu zanechává to jediné pozitivum na jeho znetvořené a temné maličkosti. Kouří cigarety, pije příležitostně. Nemá přátele a ani je nechce, stejně tak má zájem o ženy jenom nato jediné k čemu jsou dobré i přes to že na první pohled dělá toho nejvíce ušlechtilého muže. Rád lidem dá jistou naději a následně jí naprosto potopí. Docela se v tom vyžívá.
Minulost:
Arden se narodil jako prvorozený potomek bývalého vůdce legie. Očekávalo se od něj že jednou zaujme jeho místo. Už od malička byl k tomu veden, podstupoval tvrdý tréning. Jako malý nebyl moc komunikativní, naopak se zdál být introvertním typem. Naprostý flegmatik o kterém by si jeden řekl že i jako dítěti to je naprosto jedno. Svůj přístup změnil až po narození své mladší sestry Ysery. Tu noc kdy se narodila zemřela i jeho matka. Věděl že jí to nemůže dávat za vinu, i přes to si od ní snažil držet odstup. Stále jí však cítil za zády, její potřebu k tomu ho naprosto dokonale kopírovat. Jestli ho to jistým způsobem konejšilo, možná ano. Spíš si nikdy nedovolil k ní být tvrdý. Když už k ní přistupoval tak vždy s milým výrazem v obličeji a povzbudivými slovy. Možná že si toho jejich otec ani nevšiml, ale při svém tréninku který podstupoval už od mládí si povšiml Yserininého talentu. Nežárlil, naopak byl na ní hrdý. Vlastně i přes to že jí z části proklínal, byla pro něj někdo za koho by byl schopen položit život. Jeho malá sestřička, u které si byl jistý že ho jednou překoná. Tak tomu bylo alespoň do jistého dne.
Ten den odešel vysoko do hor se svými přáteli na lov. Chtěli se pochlubit svým úlovkem a schopností. Nedalo se přehlédnout že Arden chtěl vidět v očích otce tu hrdost na jeho syna. Muselo to být speciální, aby prokázal své tvrdě vypracované schopnosti. Zpravidla si na lov bral luk a šíp, snad už jako prezentaci jména své rodiny a celkové tradice. Lov jako takový byl opravdu úspěšný. Po cestě zpátky domů se vydali lesy, zpívali se a radovali, dokud jim ten úsměv zcela nezmizel. Dostali se přímo do středu boje který probíhal mezi temnou čarodejnicí a vlkodlakem. Arden si z toho dne nepamatuje příliš. Pouze útržky, které vídává občasně ve spánku nebo když v ruce stiskne luk s šípem. Pouze si pamatuje že bojovali, velice tvrdě. Chtěli odejít ale byl tam nějaký důvod toho proč Arden neutekl, ale ani on sám si už nepamatoval jaký. Vždy byl hodný kluk, vnitřně rozhodně ano. Sám usuzoval že boj který tam tu noc probíhal měl nějaký důvod, větší než by dokázal přehlédnout jinak by logicky utekl. Jedinou věc kterou si pamatoval bylo že ležel na zemi, když se díval do stran, viděl jak čarodějnice špinavými nohy obrací tváře jeho mrtvých a surově zabitých kamarádů. Jakmile se objevila nad ním, myslel na rodinu. Snad jako kdyby počítal s tím že toto je konec. Upadl do bezvědomí, počítajíc s tím že je po všem.
Když se však probudil, místo okolo sebe neznal, jednalo se o nějaký úbytek, snad to byl i srub, nevěděl co se děje ale trpěl velkými bolestmi. Jeho ruce i nohy byly přivázané k zemi řetězy a nad tím bylo světlo, měsíční světlo úplňku. Tu no Arden poprvé prožil přeměnu na vlkodlaka. Byl jak smyslu zbavený, ani řetězy ho nedokázaly udržet a začal nekompromisně běsnit po okolí. Po tom všem se probudil mezi stromy v mechu, jeho nahé tělo bylo celé od krve i přes to že nebyl nijak zraněný. Ve strachu z toho co je zač a co provedl začal až blouznit. Svůj žal že byl připraven naprosto o všechno ve svém životě nějakou chvíli utápěl v alkoholu. Chtěl jít domů za svou rodinou i přes to že byl opilý a natolik nebezpečný, musel je vidět, chtěl se vrátit zpět do svého starého života. Když se tedy vracel zahalen pod kápí aby nikdo nebyl schopen ho poznat, uviděl velký průvod. Jednalo se o pohřeb jeho otce. Arden tam stál, na vršku jedné ze skal a díval se směrem dolů. Stála tam jeho sestra i většina příslušníků legie. Ztěžka polkl, když se mu při tom jak rakev zajížděla do země vybavily všechny vzpomínky, byly to útržky ale i přes to v nich spatřil svého otce. Ten den kdy se po první přeměně probudil, krev kterou měl na svých dlaních byla krev jeho vlastního otce. Zničen ze skutečnosti se stáhl zpět do lesů. Nemohl by se své sestře podívat do tváře. Ponížen z toho že tehdy při vlastním lovu byl zabit, následně proměněn na noční běsnící monstrum a stal se vrahem vlastního otce kterého miloval, naprosto zahořkl. Uzavřel se sám do sebe, bylo pro něj lepší když jeho mladší sestra kterou připravil o jediného rodiče bude mít za to že je mrtvý. Stal se lovcem, vlkem samotářem. Srub ve kterém se tehdy probudil se stal jeho domovem. Zdokonalil v něm veškeré přípravy na úplněk, aby při něm už nikdy neublížil tak jako do teď. Dokázal se za pár let kontrolovat svou přeměnu, byl mnohem zkušenějším než by se dalo předpokládat. Měl na to snad větší talent než na trénink který podstupoval tehdy jako obyčejný člověk. Rozhodl se toho tedy využít. Ve společnosti vystupoval s velkou opatrností, snažil se neukazovat svou tvář přímo, nikoho si nepřipouštěl k tělu i přes to si udržoval zdvořilý přístup plný vychování. Nechtěl přijít o tu svou lidskou část, takže i přes jisté výkyvy nálad které prožíval se snažil udržet takovým jakým kdysi byl. Protože kdyby ztratil i toto, musel by přijmout tu krutou realitu. Nebyl srab, nenechal nikoho aby s ním manipuloval, byl prostě...zahořklý, smutný, zničený a zcela nepřístupný. Nepřijímal pocity a emoce druhých, schovával se za maskou gentlemana a proklínal svůj život.